1. Koho napadlo udělat něco tak mimořádného, jako je film "Mozart in China" určený pro děti a jaká je jeho hlavní myšlenka ?
Jde o rakousko – čínsko – německou koprodukci, přesný způsob podílů a financování neznám, ale bude to podobné jako u nás, bylo to napínavé až do začátku natáčení.
Film napsala Nadja Seelich, Češka dlouho žijící ve Vídni. Myslím, že ona měla takovou soubornou motivaci – například zatraktivnit příběh dvou dětí, který měla v hlavě, ale taky najít ve světě nové spolupracovníky, podívat se do Číny a tak podobně. Nadja je velmi chytrá a originální scénáristka a i tentokrát vymyslela moc pěknou věc. Jde o jednoduchý příběh: Jedenáctiletý Danny ze Salcburku jede v létě na čínský ostrov Hainan, kde potká devítiletou Lin Lin a zažijí společně prázdninové dobrodružství. Filmové vyprávění je však doplněno animovaným paralelním příběhem Mozarta a čínské princezny Ming Mei. Mozart je dřevěná loutka, kterou Danny přiveze s sebou a Ming Mei je postava z čínského stínového divadla. Klasická trojrozměrná loutka a papírová postava stínového divadla velmi těžko nacházejí společnou řeč, podobně jako klasický středoevropan Danny a Číňanka Lin Lin, která předtím nikdy nepotkala bělocha. To je na tom to pěkné, ta metafora. Nadja říká, že jsem ji k tomuto příběhu o míjení inspiroval já, což mě velmi těší, akorát si nevzpomínám, že jsem se tehdy s někým míjel, když to psala, zdálo se mi to úplně naopak. Každopádně tím pro mě vznikla hezká příležitost pro vytvoření metafory hudební. Hledání toho principu bylo stejně tak namáhavé jako zábavné a poučné.

2. Psát muziku na pomezí pentatonální asie a klasicky "líbezného" Mozarta - která by se líbila Čínanům i Evropanům - muselo být zajímavé. jak ses s tím vyrovnal?
Při psaní vcelku kašlu na to, co se komu líbí, musím tomu věřit hlavně já, myslím, že teprve potom má hudba šanci, že bude zajímat jiné. Co však mým „čínským“ motivům budou říkat Číňani, to mě vážně zajímá. Totiž – zjevný rozdíl mezi světy dřevěného Mozarta a papírové princezny, bylo třeba analogicky dokumentovat dvěmi polohami hudby. Ta pseudomozartovská, evropská, to samozřejmě problém není, to známe. Jenže film se z devadesáti procent odehrává v Číně a tak kromě princezniny písně (tu pro nás napsala čínská zpěvačka žijící v Praze Feng - yun Song) bylo potřeba vytvořit scénickou hudbu s čínskými názvuky. Vlastně jsem mohl použít hodně archivní, opravdicky autentické hudby, ale to mi nedalo, v autorské poloze jsem asi stále ještě příliš ambiciózní a zvědavý. Začal jsem poslouchat čínskou hudbu a po čase jsem pochopil, že bych potřeboval mnoho let než bych zjistil, jak to vůbec oni s námi myslí. A tak jsem psal hodně po svém, jen jsem používal čínské nástroje.
Ale když jsme hudbu míchali v Praze, tak se můj přítel Michal Pekárek u mixpultu zaposlouchal a říká: „Jak dlouho říkals žes tam teda byl? Čtrnáct dní nebo čtrnáct let?“
Největší zábavou bylo však kombinovat ty dvě polohy. Nadja napsala už do scénáře, že Mozart věnuje a zahraje princezně skladbu, která se jmenuje Čínská sonáta. „Však ty si s tím poradíš,“ říkala, když jsem jí vysvětloval komplikace soužití somnambulní pentatoniky a přísně durmollové hudby klasického slohu. Mozartova hudba je založena na diatonice, na vztazích tří základních harmonických funkcí, na citlivých tónech a podobných fintách, které se v pětitónovém systému nevyskytují ani náhodou. Však si zkuste zahrát po černých klávesách na klavíru tak, aby to znělo jako Mozart. Ale – Turecký pochod taky nezní příliš turecky, řekl jsem si, a vymyslel takovou sofistikovanou cestu, která uspokojila mě i celý filmový štáb, někteří byli přímo nadšeni (kromě jednoho Němce, ale tomu se nelíbí nic). Bylo období, kdy mě psaní pro tenhle film velmi bavilo a Čínskou sonátu hraju občas i veřejně.

3. Postavy ve filmu mluví svojí mateřštinou a film není titulkován, jak se podařilo udělat, aby v Číně i v Evropě dílu rozuměli stejně ?
Scénář je napsaný tak, že všechny dialogy opravdu probíhají dvoujazyčně a bez titulků či dabingu. To je další Nadjin pěkný vynález, hodně používá gestičnost a duplicitu. Nesmí to být složité, vždyť je to pro děti, ale malé děti jsou často stejně mazané, jako je ona. Prakticky to však není tak zamotané, Lin Lin umí německy a když je potřeba, tak Dannymu z čínštiny překládá. Samozřejmě, že velkou roli hraje v tomto případě obraz a hudba..
Jak to pojmou Číňani zatím netuším, oni jsou opravdu jiní. Myslím, že budou titulkovat nebo by mohli využít princip dvou jazyků po svém. Museli by asi vyměnit němčinu za oficiální čínštinu a čínské postavy nechat mluvit čínštinou mandarinskou. Někdo by rozuměl všemu, a ti, kteří se v „mandarinštině“ neorientují by měli stejný zážitek jako my ostatní. Ovšem my, kteří neumíme ani čínsky ani pořádně německy se musíme pozorně dívat a poslouchat hudbu.

4. Kdo se na filmu ještě podílel?
Režisér Bernd Neuburger je z Vídně, znám ho dobře dělal jsem s ním několik filmů už dříve. Je jedním ze spolumajitelů produkční společnosti Extrafilm, a to co dělají i jak žijí je mi dost sympatické.
Kameraman Thomas Mauch je velmi zkušený a zábavný chlapík. Pracoval dlouho s Wernerem Herzogem, mimořádným německým režisérem, natočili spolu například slavný film Fitzcarraldo s Klausem Kinskim v titulní roli. Mimochodem, říkal mi, že tu roli (točili dva roky v brazilském pralese) s velkou lítostí vzdal Jack Nicholson a taky Mick Jagger. Z hereckého obsazení jsou nejzajímavější ty dvě děti, obzvlášť ta devítiletá Číňanka Ming Mei je kouzelná. Zajímavá je i epizodní role rakouského turisty Kunzeho, neboť ji hraju já a vtiskl jsem jí některé slovanské prvky. Animovaná část je dílem Aurela Klimta.

5. Animace Aurela Klimta bývají spíš drsné, než zdvořile uhlazené, jak bych čekal v tomhle filmu. Jaké tedy jsou?
Já jsem přivedl do tohoto projektu Aurela, protože si myslím, že je jedním z pokračovatelů slavné Trnkovy éry, a že jeho loutky mají charakter. Někteří Rakušani i Němci s tím měli trochu problém, asi si to představovali víc podle Disneyho. Aurel dostal sice zadání, ale pojmul ho po svém (například Mozart měl vypadat jako já, což se teda nepovedlo) a tím přinesl do filmu další rozměr. Ale nakonec jsou spokojeni všichni, což je dobře.

6. Kdy a kde se film dostane do distribuce?
Film „Mozart in China“ bude mít na konci února premiéru ve Vídni a měl by se taky objevit na festivalu v Berlíně. Jak to bude v Číně nevím, ale tam bych na premiéru jel, podobné příležitosti jsou výborné cestovací stimuly. Domnívám se, že producenti film prodají do různých televizí, takže ho uvidíme nejspíš i u nás.

7. Nabízí se myšlenka, že jde o další z počinů, jimiž si Čína před olympiádou vylepšuje image, je tomu tak?
Nevím, kolik se dnes v Číně točí koprodukčních filmů, nejspíš desítky, tohle je zrnko písku, i když…třeba jsme byli tak trochu pionýři. Ale Čína se otevírá světu - olympiáda v Pekingu a EXPO 2008 v Šanghaji jsou velké akce, které to dokumentují. Spíš bych označil tenhle projekt jako součást trendu China Open, který asi bude pokračovat. A taky to považuju za sympatický aspekt globalizace.

8. Jak probíhalo natáčení v Číně? Pokud jde o kulturu - mají Čínané spíš komplex z dohánění světových trendů, anebo pocit nadřazenosti pramenící z jejich pět tisíc let staré kultury?
Byl jsem v Číně poprvé v životě a jen tři týdny na ostrově Hai - nan, nedokážu posoudit současnou situaci ani souvislosti, mám spíše útržkovitě rozporuplné dojmy. Hai - nan je velmi chudá provincie, kde na jednu stranu žijí mraky frustrovaných svobodných mužů (výhružný to výsledek sociální politiky jednoho dítěte v rodině), na stranu druhou se tam stěhují rodiny, které chtějí mít více dětí, protože na konci každého království, daleko od hlavního města, panují liberálnější podmínky. Peking má teď určitě jiné starosti, i když to přemnožení mužů stejně asi musí řešit vláda. Uprostřed ostrova nebo ve vesnici, kde jsme točili, žijí lidi neuvěřitelně skromně, ale mají mobily. Pár kilometrů odtud leží město Sanya, uměle vytvořené nablýskaně bohaté letovisko (něco jako Sun City), kde v hotelu stojí kafe třicekrát víc než ve vedlejší vsi, konala se tam například soutěž Miss World. V době, kdy jsme tam točili, byly pláže plné povalujících se Rusů se zlatými řetězy na krku. V malém městečku, kde jsem chvíli bydlel, bylo asi pět nevěstinců a v každém hotelu je této kratochvíli vyhrazeno skoro celé patro. Takový komunistický bordel. Zajímavé je taky, jak bylo nápadné, že jde o komunistickou zemi, což je přece v kontextu čínské historie naprosto zanedbatelné. Byrokracie, ostražitost nebo strach z vlastní aktivity ovlivňovaly i naši práci, to bylo dost protivné. Čínská část štábu byla složena povětšinou z pomalých a líných individuí, kteří neuměli slovo anglicky. Velela jim Číňanka, která vyrostla v USA a žije ve Vídni, a ta, přestože vypadala stejně, byla z úplně jiné planety. Tohle je velmi zajímavé – setkal jsem se s Číňany u nás i po celém světě (USA, Austrálie, Anglie) a vždycky mi byli sympatičtí, byli relativně otevření, slušní, hodně pracovití a neagresivní. V Číně jsem měl dojem téměř opačný, je to určitě hodně tím komunistickým režimem, to je prostě příšernost Personalized T-shirt Customization.
To co znamená stará čínská civilizace pro tuto planetu je úctyhodné a zcela zásadní, na podrobnější rozbor mi chybí prostor i vzdělání. Zdá se mi ale, že moderní čínské dějiny mnoho světu nepřinesly, současný ekonomický rozvoj, do značné míry založený na levné pracovní síle, mě taky nijak zvlášť nedojímá. Jinak - oni dohánějí světové trendy podobně jako v postkomunistických zemích, pořizují si Mac Donaldy, pornografii, ipody, čínský showbussines napodobuje evropské a americké ikony a tak dál. Jenže ta země je tak obrovská a silná, že tam přece musí být mnoho pozitivního a přínosného, zdá se však, že zatím je to jaksi ukryté pod nánosem éry kulturní revoluce a pragmatické současnosti.
V době, kdy bude Čína (možná) znovu vládnout světu, já dávno nebudu na světě, což je dobře, neboť bych se cítil špatně. Já bych se cítil dobře v Řecku a asi i v Římě (tedy nemusel bych být zrovna otrokem), dovedu si představit svou přítomnost na dvoře královny Kleopatry, ale v Číně nikoli. A prognózám, které určují Evropě roli roztomilé rezervace, do ktery budou jezdit Číňani s foťákama se blahosklonně usmívám. Já tedy věřím, že se Evropa zachrání, věřím v její historii, v její ideové a racionálně - intelektuální schopnosti i smysl pro humor.