© 2006 Zdenek Merta merta@pb.cz
ENGLISH
slovo:
Interwiev - časopis Tenis
 
 
V tomto rozhovoru se vrátíme o několik týdnů zpět do halové sezony odehrané v Praze především v hotelu STEP, kde jsme si povídali se známým hudebním skladatelem Zdenkem Mertou.

Zdenku, zcela tradiční otázka, kterou pokládám v každém rozhovoru. Stručně nám prosím sděl základní údaje o Tvé tenisové hře.

Jsem pravák, backhand hraju obouručný a zatím mě baví běhat pro kraťasy.

Kdy jsi prvně hrál tenis?

Jako dítě jsem to odmítal, ale byl jsem v dobrých rukách starého přítele naší rodiny Cyrila Suka. V Karlíně na staré Lokomotivě se mě snažil motivovat, ale mě to nebavilo a později samozřejmě i mrzelo. Pak jsem začal hrát vlastně až v pětadvaceti.

Co Tě k tomuto sportu přivedlo?

Je to dobrý sport po všech stránkách, moc dobré je, že se dá vyhrát i ze zdánlivě ztraceného stavu. Hezké je taky, že se při tenise dá použít jak síla, tak i hlava.

Jak často hráváš?

V poslední době se snažím o praviídelnost aspoň přes zimu, je dobré, když jsou předem domluvené termíny, chodím hrát dvakrát týdně. Přes léto hraji paradoxně méně Takových lidí je na našem okruhu jistě více.

S kým hráváš nejvíc?

V zimě s Vaškem Vydrou, Honzou Rosákem a Petrem Prejdou.

Není to přeci jen stereotypní, chodit hrát stále se stejnými lidmi?

Ani ne, většinou někdo nemůže, takže se jeden člověk obmění, příště jiný. Chodím hrát ještě s jednou partičkou na Spartu, chodí s námi občas i Vojta Flégl, takže je co odkoukávat. Přes léto je mnoho možností hrát turnaje a tam je to samozřejmě velmi pestré co se partnerů týče. Moc rád hraju mixy s holkama, které to umějí na zhruba stejné úrovni a to je velmi příjemná změna. My jsme hráli několikrát s různými umělci a bývalými reprezentkami (Paleček, Rosák, Dejdar, Káča Skronská, Iva Budařová a další) a je to docela vyrovnaný, zábavný a pro obě strany atraktivní tenis. Doufám, že letos na podzim takový turnaj zorganizujeme znovu, někdy na přelomu září a října.

Považuješ tenis za dobrou formu relaxace?

Je to rozhodně sport, který považuji za nejlepší. Jen jednu chybu má a sice takovou tu jednostrannou zátěž, vidím, co dělá moje rameno a bortí se mi tak představa, že mi nikdy nic nebude, ale jinak sportovně a principiálně to co se děje na kurtu je prostě nádhera.

Můžeš nám něco říci o svém pracovním životě?

Já jsem poslední dobou začal dělat veliké, spíše dlouhodobé projekty, jejichž příprava je časově náročná. Do značné míry jsem změnil charakter toho, co ze mne vychází, vloni jsem měl třeba premiéru první velké opery - jmenuje se "La Roulette" - ve Státní opeře. Je to věc, kterou člověk píše dva tři roky, ale bohužel se nehraje příliš dlouho, stejně jako jiné soudobé opery. Ale tím se netrápím, důležité je dělat něco, co vám dává smysl. Loni se hrála taky moje první symfonie s názvem "Ze starého světa". Jinak píšu filmovou hudbu, mám v Rakousku spřátelenou společnost, která se mnou dělá pravidelně, no a v Městském divadle v Brně se stále hrají moje muzikály "Zahrada divů", "Babylon", "Sny Svatojánských nocí" a "Svět plný andělů". Na podzim budeme mít v Brně premiéru lehké operetky "Ferdinand kdE ste", kterou jsem napsal s Karlem Šípem, Je to komedie - bude to snad taková odpočinková záležitost.

Co považuješ za svůj dosavadní největší pracovní úspěch, máš nějaký žebříček?

Když se ohlédnu - mám toho za sebou relativně dost a není to jednoduché posoudit. Za největší úspěch považuju asi to že jsem dodělal ty problematické a časově náročné projekty, protože jsem si sám o sobě nikdy nemyslel, že budu tak důsledný. Tím jsem se sám potěšil, ostatně vždycky když nějaké věci dotáhnu do vítězného konce, mám dobrý pocit. Jinak - obecně nevěřím nějakému posuzování, protože opravdu objektivně se věci zhodnotí až po dlouhé době, třeba po třiceti letech.

Ty jsi se v dobách dřívějších věnoval dost pop music, pamatuji si na Tvoje věci např. s Petrou Černockou.

Celý ten čas komunismu byl podivuhodně bezstarostný ve srovnání s dneškem, v té ulitě vynuceného klidu ambice nehrály příliš roli, takže jsme žili trochu neregulérně. Nemotal jsem se do zásadních věcí, ostatně všichni jsme měli na výběr - být v problémech, eventuálně ve vězení nebo být tak trochu za loyální zvířátko byť v poměrně veliké kleci. Souhlasit ani státotvorně žít se, myslím, prostě nedalo. Ty písničky, které byly prvoplánově nebo sekundárně autocenzurované - to byla taková relativně bezbolestná seberealizace dlouho mě nějak moc netrápilo, že neřeším jiné věci. Problémy jsem začal mít až v osmdesátých letech ? asi i s věkem. A po tom převratu se mi něco otočilo v hlavě a říkal jsem si, že bych měl trochu dohnat čas, že nemůžu dělat celý život pitomosti.

Takže to byly pitomosti, Tvoje tehdejší tvorba, třeba taková písnička "Jo tak mít v zahradě sto metrů silnice ...."

No, takhle to říci nechci, ta písnička se jmenovala "Štěkací zámek", je pro pro děti a líbí se mi i dnes, stejně jako některé jiné. Nemyslím, že jsem dělal samé kraviny, ale principiálně můj život byl jiný. Myslím, že každý člověk dříve či později začne přemýšlet o tom, co by chtěl ríci svým přátelům, ženám, dětem. S věkem přijde zkušenost a to se pak spousta věcí může změnit. U mně se to změnilo docela pozdě, jsem asi trochu infantilní. Ale tenis je naštěstí pořád stejný, na to režimy nemají vliv.

Zdenku, děkuji Ti za rozhovor a zvu Tě na kterýkoliv z dalších turnajů Senior Tennis Clubu.

 
Zdenek Merta